For all we ought to have said...

Vytlač príspevok
Odporuč príspevok
Bookmark and Share PRIDAŤ NA VYBRALI.SME.SK

Kam zmizol zlatý poklad republiky?

     Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl, vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo.

     A závěr knihy mne doslova šokoval a jsem přesvědčen, že by šokoval i vás, když se dočtete, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla. Mohu zaručit objektivním potenciálním čtenářům, že budou překvapováni v každé kapitole a na mnoho věcí si udělají možná jiný názor, než měli dosud.

      Autor prošel mnoho různých archivů, hovořil s mnoha pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, neméně knih různých autorů k dané problematice, na které se i odvolává, takže jeho kniha faktů je věrohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu. Kniha začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, že to bylo obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Čtenář se i dozví něco z historie Československé republiky. Dozvíte se, že i legionáři se významně podíleli na zlatém pokladu, stejně jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé kapitoly, plné překvapení na každé stránce pak pojednávají o době první republiky i o době, kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních při Mnichovské dohodě i o osudu československého zlata při začátku německé okupace. Zlatém pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol, z nichž stěžejními částmi je převod části zlatého pokladu do nacistické banky a část přes švýcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl v souvislosti s čachry Angličanů a nechvalně známého pana Chamberlaina s československým zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata bylo vlastně „druhým Mnichovem“. Zajímavé pasáže jsou pak o tom, o čem vyprávěl autorovi osobní tajemník presidenta Beneše prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Dr. Benešovi. Nejsmutnější kapitolou v souvislosti s československým zlatem, přes slova Winstona Churchilla je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „ Umři – ale napřed zaplať. Dalších několik kapitol pak hovoří o bojích československých vojáků včetně parašutistů a československých letců. V pozadí pak nezůstává i hrdinný boj československých vojáků u Tobruku.. Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenské štátu v době, kdy se Slováci odtrhli za německé okupace od zemí Koruny české. A samozřejmě že se okrajem věnuje i odboji Slováků proti německým okupantům. Je pochopitelné, že se v knize hovoří i i pražské revoluci, příjezdu vítězné Rudé armády do Prahy a o rozličných jednáních ministra zahraničí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naším zlatým pokladem.

V kapitole vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu. V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940 včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.

Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to již se nemluví o ztraceném zlatě z Brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky. Po roce 1945 v analýze dr. Chmela bylo konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod. činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“ a i v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu, pochopitelně že vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtížnější a v jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto i na politické procesy po roce 1948, byť na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména o procesu se „spikleneckým centrem“ kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Pikou.

     Jako na okraj pak se kniha se zmiňuje o „zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu v USA a o ochranných opatřeních, které toto největší složiště zlata chrání. To je velmi zajímavé čtení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno jak Landsmanšaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA.

     Dosti odkazů je na knihu bývalého ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka – Memoare in Laris a rád bych citoval pasáž jednoho z československých vyjednavačů, který žádal o uvolnění z funkce. Cituji: „ Víte velmi pečlivě jsem si prostudoval podklady, hlavně otázku vojenského úvěru. A je mi z toho nanic. Až se mi zvedá žaludek. Určitě jste viděl (hovořeno k B. Chňoupkovi) seznamy vojenské výstroje a výzbroje. Vždyť my máme platit i za šňůrky do bagančat, za spodky, za šle, které nosili naši vojáci, když bojovali i za ně, Angličany. No ale prosím…, každý má jinou morálku, každý vidí jinak svět. Ale co je na tom strašné a co nemohu přenést přes srdce, jsou mrtví. Tam je započítána i výstroj těch, co padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Romelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle, nebo u Mikuláše. Až mi z toho naskakuje husí kůže, když o tom hovořím, nehněvejte se na mne, ale nemohu. Ne že bych byl slabá povaha. Němci mne zajali v Povstání a do konce války mě drželi v zajateckém lágru a tam jsme si užili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne pane ministře a vyměňte mne. Sotva bych se udržel, kdyby mi předložili účty za košile, rukavice a svetry a musel bych říci – tak a teď jdeme účtovat za krev!“ konec citátu. Autor knihy se pak i osobně setkal s Bohumilem Chňoupkem a pochopitelně i od něj získal mnoho cenných informací.

     Důležitým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali, (a asi už nikdy nedostaneme) ač válečné reparace jsou nepromlčitelné. Jak nás měli západní spojenci rádi ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v dolech v Rakousku, kam Němci všechny cennosti ukryli i zajímavé zjištění, že jeden z nemocnějších mužů normalizační doby po r. 1968 Vasil Bilak navrhoval ukončit veškerá jednání a propagandisticky využít nevrácení zlatého pokladu domů, což mu naštěstí nebylo odsouhlaseno. V poslední třetině knihy pak se již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. února 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována. .A je zajímavé, že prakticky odpovědné osoby do dnešního dne neodtajnili některé dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky. V době rozdělení Československa bylo v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících řádcích pak přicházejí šokující stránky knihy.

      Autorovi knihy řekl jeden z velmi dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je českým zlatým pokladem? Cituji – „Vy to nevíte?, Co pak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem? Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila a to i prostřednictvím internetu. V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelně autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci , kteří s touto problematikou měli co do činění.. V závěru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo závěru pak poslední kapitolu nazval „Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“ a jako poslední tečku uvádí tabulku o držení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.



USA                                                       8149,0 tun   
Německo                                             3445,8 tun   
Mezinárodní měnový fond                 3217,3 tun   
Francie                                                 3024,6 tun   
Itálie                                                      2451,8 tun   
Švýcarsko                                            1957,0 tun   
Nizozemsko                                          873,6 tun   
Japonsko                                              765,0 tun   
Portugalsko                                          606,8 tun   
Slovensko                                               35,1 tun
ČESKÁ REPUBLIKA                             13,7 tuny !!!   

* (My sme časť nášho zlata previedli na ECB pri prechode na EURO, moja poznámka)  


      Dočetl jsem tuto knihu téměř na „jeden zátah“, jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi o kterých se nám normálním smrtelníkům ani nezdá. A navíc si cením i toho, že není napsána jednostranně, tendenčně ani k jednomu z kritických období dějin Československé a následně České republiky. Je napsána velmi objektivně a ten, kdo by se chtěl dále zabývat výše zmiňovanou problematikou a dovědět se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat další informace ke studiu i pro vlastní vědění. Doporučil bych každému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutečnosti, nekriticky ať již dříve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla přečetl a pak by poznal, že i „přátelé“ ti i oni nejsou zas až tak velkými přáteli a dokáží uzmout i to co není jejich. Ono asi stále platí – není všechno zlato, co se třpytí!!!

Zdroj: www.temere.com

Bez prekladu | stály odkaz

Komentáre

  1. Něco báječnýho!!!
    Krásně jsi udělal průřez. Možná se fakt odhodlá knihu přečíst a bude po nadšení, že můžem třikrát ročně do Dominikánský republiky:-))))
    publikované: 06.02.2010 16:40:43 | autor: Mito (e-mail, web, neautorizovaný)
  2. hmm, hmm..
    ale ano..no..ani sa mi nechce komentovat..poznam ..dakedy si myslim (zvacsa), koho to zaujima? kolko cloviecikov ? ozaj kolko?..ale ci Durianova ma dvojky ci trojky , co robi Mojsej vie asi kazdy a zaujima to..
    U nas mozes pisat co chces, odkazovat, ukazovat, mozes dat africky roh do Brazilie a Cesko/Slovensko do tramtarie a aj tak nic..nic..
    publikované: 06.02.2010 22:41:31 | autor: jajaj (e-mail, web, neautorizovaný)
  3. Jajajko, nebuď taká ,
    nesluší Ti to:-)))
    Jsou ještě lidi, kteří se zajímají. Doufám, osobně, že budou. Nebudou možná oblíbení, ale budou!
    publikované: 06.02.2010 23:16:29 | autor: Mito (e-mail, web, autorizovaný)
  4. jajaj, casto mam aj ja podobne pocity,
    ale ak co i len jedneho zbludileho ovcana usmernime spravnym smerom tak sme to nerobili zbytocne ;-)
    publikované: 07.02.2010 00:02:59 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  5. Bať, bať, Krijo.
    Můj děda byl legionář a s tím zlatem cestoval. Domů se vrátil skoro rok po válce. Přes Ameriku. Protože je nechtěli pustit přes Velkou Rus spátky. Ale dovezl si winčestrovku parádní a ještě v 60-tym trefil zajíce na sto metrů. Chodili mu do zahrady. Bylo mi z toho blbě. Skoro nic z nich nezůstalo.
    publikované: 07.02.2010 10:55:05 | autor: Mito (e-mail, web, neautorizovaný)
  6. mito, o tom napisal paradnu knihu
    Konstantin W. Sakharow s nazvom Čeští legionáři na Sibiři. "čechosabaki" nemaju byt naco hrdi co sa tyka tejto veci. ale aj to bola vec tych o ktorych sa v dnesnej dobe nehovori prakticky ani septom.
    publikované: 07.02.2010 17:33:57 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  7. To s tym slovenskym zlatom by si mohol rozviest?
    Co sa tykA prestupu na € som necitala presny projekt, ani neviem na covsetko poprikyvovala smotanka . Zaujima ma, ci tie styri tony zlata su dane do zalohy alebo su cenou za vstup do eurozony...Ak budes taky dobry, napis clanok ked mas pramen...
    publikované: 07.02.2010 18:51:04 | autor: cokomilka (e-mail, web, neautorizovaný)
  8. Krija,
    nech sudime ako sudime , ale vtedy to bol "duch doby"..ako iste vies aj cerveni mali svoj (vyslovene takto nazyvali)" Cerveny teror" a biely "Biely teror"..teraz je duch doby to iste, nic sa nezmenilo..cital si v tom clanku ako okradaju izraelski vojacvi palestincanov ..vies kolko amicci nakradli v iraku..rozkradli nielen vsetko- ale uplne vsetko vsetucko, lebo Irak je historiou priam koliskou ludstva a to vsetko sa rokradlo..ludia tam chodili do vybrakovanych muzei plakat..
    Mito, Krija ..ahojte :))
    publikované: 07.02.2010 18:51:04 | autor: jajaj (e-mail, web, neautorizovaný)
  9. Musím se zastat mýho dědy.
    Poslali ho do války. On jí nevymyslel. Řekli jim, že maj něco vodvézt do Vladivostoku. Tak to vezli. Cestou museli zabíjet lidi. Rudí na ně hnali sedláky s vidlema. Museli si kulomet vyložit na jejich těla na předprsni . Dělali, co mohli. Protože to prej to bylo správný.
    Nechtějte soudit, nezažili jste. A až vymyslíte válku, tak myslete i na to, že tam všichni neumřou. Hašek zdrhnul, měli jsme výtisk Vojáka Švejka s jeho vlastnoručním podpisem.
    publikované: 07.02.2010 20:10:15 | autor: Mito (e-mail, web, neautorizovaný)
  10. cokomilka
    Slovensko príde (prišlo) o svoje zlato
    Bežní ľudia si vôbec neuvedomujú, že zavedením eura, príde Slovensko aj o časť svojich devízových rezerv, držaných okrem cudzích mien (napr. v americkom doláre) aj v zlate. Tie doteraz držala a spravovala výlučne slovenská Národná banka Slovenska (NBS). Teraz ich bude mať v priamej moci a kontrole ECB (podľa čl. 30.1 štatútu Európskeho systému centrálnych bánk a ECB). V ECB bude mať síce podiel aj NBS, ale ten je daný počtom obyvateľov a HDP Slovenska. V praxi to teda znamená len minimálnu možnosť ovplyvňovať chod ECB. Dá sa to predstaviť na príklade akciovej spoločnosti, kde akcionár napr. s 5% akcií sotva ovplyvní rozhodnutia firmy, ktorá spravuje aj jeho majetok. Slovinsko tak napr. previedlo na ECB zlato v hodnote cca. 872 mil. Sk a devízy v celkovej hodnote 5.8 mld. Sk!

    Transfer of foreign reserve assets to the ECB

    30.1. Without prejudice to Article 28, the ECB shall be provided by the national central banks with foreign reserve assets, other than Member States' currencies, ECUs, IMF reserve positions and SDRs, up to an amount equivalent to ECU 50 000 million. The Governing Council shall decide upon the proportion to be called up by the ECB following its establishment and the amounts called up at later dates. The ECB shall have the full right to hold and manage the foreign reserves that are transferred to it and to use them for the purposes set out in this Statute.
    publikované: 07.02.2010 21:56:01 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  11. jajaj
    teraz sa mi to nechce hladat, ale niekde som cital, ze cela europa vkladala nadeje do ceskoslovenskych legionarov. predstavovali misku na vahach medzi vitazstvom, alebo porazkou bielych. masaryk vyslovne zakazal sa vmesovat do tejto obcianskej vojny. aj za toto bol na neho nastvany gen. stefanik a vycital mu to po navrate z ruska. stefanik povazoval bolsevizmus za "mor". a vieme kto stal pri jeho zrode, vieme kto zabil carsku rodinu, vieme kto rozkradol rusko!

    duch doby sa snazim vzdy zohladnovat. ze sme predsa ludia dokazuju aj vianoce roku pana 1914 ;-) ze elitu predstavuje dobytek, uplna spodina ludskej rasy je zial cista realita.

    s tym rozkradanim, keby len tym...v palestine a v iraku ako inak suhlasim.

    ahoj ;-)
    publikované: 07.02.2010 22:08:23 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  12. mito
    takto som to nemyslel. pravdou ale ostava, ze ked si precitas tychto 40 stran (vid link nizsie) tak budes mat minimalne zmiesane pocity.

    http://www.odpor.org/files/legionari.pdf
    publikované: 07.02.2010 22:26:07 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  13. hmm
    hlavu hore, beo.sk, odpor.org... dobre podnety na premyslanie.
    publikované: 13.02.2010 18:40:27 | autor: noncreativ (e-mail, web, autorizovaný)
  14. noncreativ
    neprehanaj! je to iba link na jednu zaujimavu knihu. ze je prave a iba na tej adrese kde je, je v tejto chvili ako aj v buducich zcela irelevantne.
    publikované: 14.02.2010 19:00:41 | autor: krija (e-mail, web, neautorizovaný)
  15. nazor
    uzasna kniha mal by ju mat doma kazdy v kniznici-cita sa jednym dychomvela vysvetluje!
    uz roky nie je mozne kupit knihu Kosicky zlaty poklad!nechasta sa ani dotlac -
    Kniha stratene Slovenske poklady 2 diely je uzasna aj ta navazuje na tuto knihu -a vela inych -Vdobe demokracie nemozes kupit knihy z opacnym nazorom -Coho sa boja??
    publikované: 30.04.2011 06:56:44 | autor: vierona (e-mail, web, neautorizovaný)
  16. Dluhy a dluhopisy
    Ono taky dost záleží na rozloze daného státu třeba Švýcarsko má o dost menší rozlohu než Německo a tudíž méně obyvatel. A kdyby mělo stejně tun zlata a větší rozlohu tak je Švýcarsko o dost bohatší. A s těma dluhopisama stejnak už je česká republika zadlužena a teď po korona krizy ještě víc nějakých 147miliard co jsem četl. A dluhopis jako investice máte s tím někdo zkušenosti? Koukal jsem že se dá investovat třeba tady https://eu-fin.cz/dluhopis/ ale zajímaly by mě nějaké osobní zkušenosti.
    publikované: 12.07.2020 11:29:42 | autor: Pavel (e-mail, web, neautorizovaný)
Pozor, na konci je potreba spočítať neľahkú matematickú úlohu! Inak komentár nevložíme. Pre tých lenivejších je tam tlačidlo kúzlo.



Prevádzkované na CMS TeaGuru spoločnosti Singularity, s.r.o., © 2004-2014