For all we ought to have said...

V októbri 1990 v Prahe vychádza publikácia Polojasno od českého autora Václava Bartuška. Václav Bartuška sa narodil v pamätnom roku 1968 a v ďalšom pamätnom roku 1989 bol v čase od 28. 11. 1989 do 9.5. 1990 vyslaný ako zástupca študentov do parlamentnej komisie zaoberajúcou sa príčinami a pozadím 17. novembra. Táto jeho kniha je kvázi akoby denníkom celého vyšetrovania. Kniha konči vyjadrením hlbokého sklamania a dezilúzie mladého autora:

"Pět měsíců jsem se přehraboval ve vnitřnostech bývalého režimu, tak dlouho, až mi došlo, že fasády se mění, ale vnitřnosti zůstávají."

Bartuškove cítacie rôznych viac či menej zainteresovaných ľudí v pozadí aj v samotnom popredí celého toho divadla sú neúprosné a po dokumentárnej stránke dokonalé:

"Pochopte kluci", snaží sa Danisz (JUDr Josef Danisz, rozhodujúci člen komisie vyšetrujúcej skutočné pozadie udalostí 17. novembra, člen Charty 77 a Výboru na ochranu nespravodlivo stíhaných, v skutočnosti agent StB s krycím menom "Anna", dnes spoločne s Mariánom Čalfom- v tom čase aktívny agent KGB, úspešný podnikateľ), "kdyby se ukázalo, že tu revoluci udělal Lorenc (posledný šéf StB, Penta a v súčasnej dobe sused pána Ivana Mikloša- moja pozn.) s Hegenbartem, uškodilo by to dobré věci. Nemá smysl předčasně bourat mýty. Lidé věří, že je to dílo studentů a Občanského fóra, tak proč jim tuhle víru brát?"

V podobnom duchu ako Danisz sa vyjadril svojho času aj politológ Oskar Krejčí, ktorý na otázku týždenníka slovo:

Vy dokonca rád spochybňujete aj kľúčovú úlohu študentov pri zvalení režimu.

Odpovedal:
- Lebo je to ďalšia legenda. Režim bol natoľko zlomený, natoľko zdegenerovaný, že nezáležalo v podstate na dátume ani na tom, kto sa ako prvý postaví. Iba zhodou náhod bola štartovacím impulzom manifestácia študentov organizovaná Socialistickým zväzom mládeže. Študenti zväčša pôsobia len ako rozbuška. Nikto im revolúciu neukradol, lebo im nikdy nepatrila. Ak nie je sociálna situácia pripravená, ak nie sú skutočné sociálne hybné sily pripravené na revolúciu, tak študenti sami osebe nič nezmôžu. Študenti sú sociálne nezakotvená skupina s minimom životných skúseností. Skupina, ktorá prežíva najkrajšiu etapu svojho života, pretože už je voľná a ešte sa o ňu všetci starajú. Lenže sama nie je schopná veľkých politických zmien. Ak sa štát rozhodne nechať študentov manifestovať, majú smolu, nech si manifestujú, štátom to neotrasie. Tragické udalosti na pekinskom Námestí Nebeského pokoja, v juhokórejskom Kuan Džoue, ale aj zabudnutí mŕtvi študenti zastrelení počas manifestácií proti vojne vo Vietname sú ukážkou toho, že študenti sami sú nedostatočnou silou pre veľké politické rozhodnutia.

Mnoho napovedá aj uverejnený  prepis rokovania medzi vládou a opozíciou:

Opozícia nechcela ísť do vlády

Z doslovného prepisu magnetofónového záznamu z rokovania opozície s premiérom Ladislavom Adamcom z 28. novembra 1989 vyplýva, že vedenia OF i VPN síce chceli zmeny vo vláde, ale vôbec nevedeli, ako by mali vyzerať. A už vôbec nechceli dať Adamcovi vlastné návrhy. Z prepisu, ktorý nedávno zverejnili noviny Úsvit, prinášame tú časť, ktorá to dokazuje.

Miesto: Úrad predsedníctva vlády ČSSR
Dátum a čas: pondelok, 28. novembra 1989, od 11. do 13 hodiny.
Účastníci:
Ladislav Adamec, predseda vlády ČSSR,
Marián Čalfa, minister vlády ČSSR,
Bohuslav Kučera, predseda Česko-slovenské strany lidové,
podpredseda Federálneho zhromaždenia,
Oskar Krejčí, poradca predsedu vlády ČSSR,
Miroslav Pavel, ústredný riaditeľ ČST,
Václav Havel, Občianske fórum,
Ján Čarnogurský, Verejnosť proti násiliu,
Zdeněk Jičínský, Občianske fórum,
Petr Miller, Občianske fórum,
Václav Klaus, Občianske fórum,
Václav Malý, Občianske fórum,
Martin Mejstřík, študentské hnutie,
Michal Klíma, študentské hnutie,
Eda Kriseová, Občianske fórum,
Vladimír Hanzel, Občianske fórum,
Michael Kocáb, iniciatíva Most,
Michal Horáček, iniciatíva Most.

Jičínský (Adamcovi): Vy jste člověk, který, samozřejmě, je spiat s tímhle systémem, jak fungoval, ale zároveň jako předseda federální vlády, která vystřídala vládu, jež trvala nevím přesně kolik let, jste přece jenom začal jiný kurs. Já osobně si myslím, že jste s to převést společnost nebo systém od starého systému, který nebyl demokratický, který byl opravdu založen na monopolu a politickém diktátu jedné strany, že jste s to převést společnost k systému demokratickému. (...) My vám jaksi chceme poskytnout podporu, protože si opravdu myslíme, že jste člověk v této velmi složité situaci, který je s to spoločenost z této situace vyváděti za podpory různych fór a jiných nezávislých skupin. Čili, myslíme si, že jste sjednocujícím článkem, který umožňuje toto úsilí spojit. (...)
Miller (Adamcovi): Převládá v ČKD – vám můžu říct – názor jednotný, že jediným člověkem, který je schopen z této hospodářské krize vyvést lidi, jste vy. A všichni by si přáli, aby jste vy byl novým premiérem. (...)
Klaus: Ale my jsme neřekli ani slovo dosud o složení vlády, my jsme neřekli ani slovo, že bychom vnucovali předsedovi vlády do budoucí...
Adamec: To je chyba, máte říct!
Jičínský: Ne, ne, pane předsedo.
Klaus: Ne, naopak, my plně respektujeme volbu, aby si předseda vlády vybral. Pokud si vybere toho či onoho...
Čalfa (polohlasne k Adamcovi): No ovšem, keby sme chceli súhlas so zložením, to by neodsúhlasili.
Klaus: ... my nikde jsme nenabízeli, že chceme skládat vládu z Občanského fóra. Nikdy nic takového nepadlo. (...)
Adamec: Je reálné z mojí strany toto: budu do týdne schopen předložiť návrh na rekonstrukci vlády. S požadavkami vaší strany nebo vašeho...
Jičínský: My nechceme.
Adamec: To ne! Já bych chtěl – ne, že vy nechcete, ne, ne – abyste i vy nesli zodpovědnost za to! Vláda se musí rekrutovat z lidí, kteří taky nesou zodpovědnost.
Krejčí: A mají vaši důvěru.
Adamec: A musí mít vaši důvěru. Proč byste nedali tipy?
Miller: Ne, pane předsedo. My jsme shromáždění širokých názorů.
Adamec: Nevadí, nevadí! (...) Počkejte, pane Miller, vy přece znáte lidi, kteří by mohli pomoct v této složité situaci. Dejte tipa! Však nikdo nebrání.
Klaus: My vám nabízíme, že tuto vládu podpoříme. Když vy ji složíte, my ji podpoříme.

Teda vôbec tu nebola snaha o nejakú radikálnu zmenu a už vôbec  nie vedená pod pojmom revolúcia. Zachovali sa dokumenty, ktoré dokazujú, že prípravy na prechod k demokracii pod záštitou Stb a s tichým súhlasom KGB už prebiehali na jar roku pána 1989. Tu je prepis jedného z nich (snáď nevadí, že je z leta 1989):

V poznámkách jsou zaznamenány připomínky ministra vnitra Kincla a náčelníka S-StB Ostrava Náglika Miroslava, nar.12. 9. 1948, absolventa katedry StB a absolventa školy KGB, bydlícího na adrese Husarova 14/163 v Ostravě-Výškovicích.

Soudruh Kincl : Předpoklad: 21. 8. - vystoupení bude mít vliv na odstoupení vedení v srpnu nebo do 3 měsíců a dojde k dialogu. Druhá fáze: spojení všech iniciativ do občan. výb. - Dubček, Havel, Tomášek - odstoupení vlády, ústava, rozpoutání rozhovoru u kulatého stolu - obdoba Polska - tlak. Havel by měl být hlavou opozice. Snažit se u těchto lidí řešit krim. trest. činnosti, něco nahrát, podstavit! - Velký tlak na 21.8. - partlamentní skupina chce projednávat vstup polských vojsk do ČSSR včetně Maďarů - akce rozloženy od 18. až do 21. 8. - nátlak na odstoupení vedení - komplexní tlak ÚV KSČ - parlament - rozkoly vedení, nástup opozice a přejít na dialog!
- soustředit pozornost - dokumentovat hlavní představitele opozice - předávat k řešení prok. a soudu - v mezích zákona dotáhnout k tr. postihu...
- s. Náglik a Studnička - projít svazky z hled. dokumentačního, vybrat co lze oparativa legalizovat a dokázat - vybírat ve článcích ve skupinách HOS, neleg. skupin dem. iniciativ OL, teď v Pardubicích - konečný cíl rozbití soc., likvidace komunistů -dem. iniciativa...atd.

Pôvodne nezmyselné či nepochopiteľné fakty začínajú zapadať a kniha Polojasno poskytuje kľúč. Novinárka Eva Petrášová (Zmena, september 1990) písala o interview s Václavom Havlom v júli roku 1989 v denníku "The Guardian", kde už vtedy hovorí o tom, že bude prezidentom, nie nechcene či dočasne, ale skôr doživotne. Pre zmenu aj Václav Klaus pri návšteve Chicaga v lete 1989 už vystupoval ako budúci minister financií a už vtedy predložil zásady svojej šokovej a šokujúcej "reformy", ktorú tak oduševnene a s nasadením na Slovensku presadzoval Ivan Mikloš po odstúpení Augustína Mariána Húsku z postu Ministra pre privatizáciu.

V roku 1992 bol publikovaný v tlači závažný dokument II. správy bývalého Zboru národnej bezpečnosti, vydaný v Prahe dňa 28. 11. 1989 s názvom "Zásady činnosti kontrarozviedky pri riešení spoločenskej krízy politickými prostriedkami". Okrem iného sa tam uvádza:

„Tento dokument obsahuje pokyny o konspirativní práci, zabezpečení sítě agentů s důrazem na jejich intenzivní pronikání do pravicových seskupení a hromadných sdělovacích prostředků.“

Je namieste aj spomenúť fakt, že samotný Václav Havel vyzýval študentov na jar 1989 a hlavne pred 21.8. aby nedemonštrovali a nevychádzali do ulíc, aby počkali na jednania s komunistami.

Záverom snáď len toľko, že aj zo zahraničných rozhlasových staníc sa ozývala na jar 1989 jedna neznáma slávna veta:

Do pol roka padne v Česko-Slovensku režim!

Bartuška: "Jestli je to, co mi řekl (Danisz), pravda, odehrávalo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva."

Prečo poskakovalo na pódiách v ten deň (17. 11. 1989) a samozrejme aj neskôr toľko hercov a herečiek?

Mali sme vlastne schopnejších ľudí na zahratie tohoto divadla akými sú herci?